Re: Hranice mezi legrací a urážkou

Val - tam nejde o to, jestli je vtip sprostý. I sprostý vtip může být vtipný.
Já nevím, jak bych to popsala. Někteří lidé prostě nevtipkují jen tak, pro pobavení, ale pro to, aby dloubli do jiného, aby se ho dotkli, zesměšnili. Jsou to takové ty zlé průpovídky. Já nevím - třeba oblíbené vtipy o blondýnách, každý se jim směje, i blondýny.
Ale něco jiného je říct vtip o blondýně a rádiu jen tak a něco jiného je to říct tehdy, když přítomná blondýna prostě normálně řekne, že třeba neumí naladit rádio a pak dotyčný pan vtipálek ihned zareaguje stylem a samozřejmě jistým tónem hlasu - no jo, to je to samý - a vysype vtip o blondýně. Ovšem ono to díky tónu a situaci vyzní tak, že - já říkal, že všechny blondýny jsou blbky, a to včetně této, tak si to poslechněte.
A pak už jede, nic ho nezastaví, protože se mu přece něco povedlo.
Takovýho člověka zastaví jen to, když dostane zpátky stejnou minci.