Neodbytné myšlenky

Hezký den,
mám pocit, že už vážně potřebuju poradit...
Kdysi dávno, asi tak před deseti lety, jsem měla malé pletky (asi dva měsíce) s ženatým mužem. Po vzájemné dohodě jsme pletky ukončili, přestali se vídat, protože bydlí jinde, tak to dobře šlo. Pak jsme se párkrát ještě přátelsky potkali, naposledy asi před šesti lety. Od té doby si vyměnili dohromady asi tak deset e-mailů.
Já jsem spokojeně vdaná, mezitím se nám narodily děti, mateřská mě baví, mám i jiné aktivity, co mě baví a naplňují.
A přesto na toho pána velmi často myslím. Jdu třeba ven a koukám, jestli někde není, vím, že pracovně se velmi zřídka v našem městě přece jen objevoval. Málem s rozechvěním otevírám e-mail, jestli tam nějaký od něj není. Kdykoliv jsem bez dětí, začnu přemýšlet, co by se stalo, kdybych ho potkala
Začínám si připadat trochu jako cvok, nejde to zastavit, nejde to utlumit. Přijde mi to nesmyslné a o to víc mě rozčiluje, že to dělám.
Máte to někdo taky tak? Nemáte rady, co s tím?