Re: Neodbytné myšlenky

Jojo, to je každého volba. Jen myslím, že tím bude jen sílit ta touha. Já jsem si svou touhu splnila a teď mám klid. Ale je fakt, že u nás nešlo o sex v žádném případě. Rozumněli jsem si myšlenkově. Tak jsem na něj jeden čas tak myslela, až to bolelo a jednou v noci se mi zdálo, že ho potkám. Šla jsem hned druhý den darovat krev a zdálo se mi na ten den, že dám krev, vylezu z nemocnice a on tam bude. Tak se taky stalo, řekla jsem mu, že ho potřebuju k životu, hrozně jsem se třásla a on začal taky mluvit, že na mě myslel a vyprávěl různý situace, kdy na mě myslel. Tak jsme asi tak hodinku "frčeli" , zase tam bylo to, co vždycky, vyměnili maily a už je to rok, co si píšem a podporujeme se. Přiznal, že mě vždycky miloval, i tu dobu, co mě neviděl a že mě vždycky milovat bude. Já to tak taky cítila. Teď se to teda poslední měsíc trošku zklidnilo, už nemůžu říct, že miluju a hlavně co jsem ho potkala ten minulý týden, tak byl tak nějak někde jinde, takže už jsme si od té doby napsali dva maily, ale už vím, že je to úplně jiný. Kdyby tohle všechno neproběhlo, tak bych se snad usoužila . Přišlo mi, že ta touha ho vidět se časem nezmenšovala, ale naopak.