Re: Neodbytné myšlenky

Také jsem to tak měla. Ani jsme spolu pořádně nespali, ale láska obrovská-nejspíš vždy spíš přátelská. Pak jsem si našla nynějšího partnera, párkrát mě ještě ta moje velká láska kontaktovala, já byla neutrální a po šesti letech jsem ho opět potkala. Nastalo vyměňování mailů, láska jako trám-zase bez sexu, časem méně mailů, ale jsme pořád v kontaktu a nemůžem na sebe přestat myslet. Píšem si tak 1-2x týdně, minulý týden se i potkali a povídali si hodinu. Nemůžem se jen potkat a jít dál. Denně na něj myslím, ale jsme opravdu jen přátelé. Teď už ani nepokukuju, jestli ho uvidím, spíše naopak. Dříve jsem koukala do každého policejního auta, nyní, když jede policejní, tak se rychle otáčím, už nechci být ta, co ho pořád někde hledá. Nejspíš to nikdy neskončí, je to velice pevný vztah. Ale už nepotřebuju se s ním vídat, stačí jeho slova v mailu. Ale přestat myslet nedokážu. Za sedm nebo osm let, co se známe, bylo jen pár dní, co jsem nemyslela. Takže Tě plně chápu. I zakladatelku.