Co se stalo mně

Také mám zkušenost s "neodbytnými myšlenkami" a to jsem ho - k mému absolutnímu údivu - potkala po 15 letech minulé léto ve středu města uprostřed davu lidí, mně bylo, jako kdyby do mě blesk uhodil. Navíc on se hlásil ke mě, protože mě asi po těch letech poznal, já bych ho nepoznala skrze plnovous, který zamlada nenosíval...on měl výhodu pár minut, protože nás (= byla jsem s oběma dětmi, mladší v kočářku) sledoval zpozvzdálí, jak jsme obdivovali jakousi sochu, a pak jsem se otočila a koukal mi přímo do očí....takže on ten počáteční šok překonal o chvilku dřív než já a byl klidný, zatímco mně došlo, kdo to je, až když jsme odcházeli....jako kdyby mě někdo přenesl o těch 15 let zpátky, fakt.

jojo, je to jak z červený knihovny, aspoň máš Karčko co číst

Co na to pomáhá - zahodit adresu, roztrhat a vyhodit dopisy a pohlednice (já jsem ještě ta "zastaralá" garda, že za nás neexistoval internet, tudíž maily jsem mazat nemusela), vyhodit fotky, aby ho nic nepřipomínalo. Pomáhá to.

Mám skvělýho manžela, miluju ho, dva zdravý kluky, nestálo by to za to. Zvítězil rozum - díkybohu....