Re: Jak citlivě zvládat nároky stáří?

taky jsme měli peklo s babičkou. Léta jsem bojovala spolu s mamkou abychom babičce mohli pomáhat. Ale babičce nic nebylo dobré. Všechno jsme dělali špatně, donášku jídla nechtěla, protože domácí je lepší, ale že její dcera nebo vnučka chodí do práce ji nezajímalo, doma jsme jí nesměli na nic sáhnout, protože jí prý všechno vyhodímě -. problém byl, že se to u ni vrstvilo jak na podlaze, tak na všech odkladacích místech. Nesměla se vyhodit ani krabička od sýru. Moje děti u ni nikdy nebyly v bytě jaký tam měla bordel. Pak onemocněla a než absolvovala kolečko nemocnice a rehabilitace, tak jsme jí tam za tři měsíce uklidili. Myslela jsem, že bude ráda, ale po jejím návratu jsem se dozvěděla, že nás pomlouvá všude. Lidi ji jen přizvukovali, že prý jsme z jejího bytu jen odnášeli věci - měla tam 4 televize nefunkční, natahala tam skříně, a spoustu dalšího, čeho se lidi zbavovali, mikrovlnky, rádia, oblečení, papíry.....Jenže ona říkala, že jsme jí tam všechno vykradli a odnesli - to byl pro mě vrchol. Za týden už tam zase měla bordel a máma jenom brečela, že už na to nemá sílu. Takže nezbylo než se oprostit od babičky, řekla jsem jí, že až bude mít zájem, ať dá vědět, protože mám svoji rodinu a svoje starosti a že takové problémy ještě s ní, že nemám za potřebí - bylo toho ještě víc, jako třeba s jídlem v akci - samo že jsem ji koupila jídlo to samé jinde a nechtěla ho zaplatit, ale ona byla naštvaná, že jsem neobjela město a nekoupila to v akci.....Bylo to tvrdé, ale fakt nešlo nic jiného, prostě když zavolala, že potřebuje k dr, odvezla jsem ji, ale to bylo vše Bohužel ji to nevadilo dalších 5 let, než ji klepla mrtvice, teď bydlí u mamky a moc si pochvaluje péči - nedělá nic (proto měla doma bordel, jak jsem pochopila), jen jí, spí, chodí na zahrádku. Musíš být tvrdá, fakt to jinak nejde.