Re: Jak citlivě zvládat nároky stáří?

...ono se dřív taky jinak žilo, nebyly "státní důchody", to je novodobá vymoženost až asi od 50.- tých let. Třeba moje prababičky prodaly hospodářství a barák a z těch peněz potom žily nebo je měly uložené "kdyby se něco stalo", penze byly malinkaté nebo ženské neměly penze žádné. Babičky taky odešly bydlet na stará kolena k dětem (mým rodičům), vlastní byty normálně opustily samy po své vlastní zralé úvaze, že to není možné už fyzicky, ekonomicky ani jinak zvládnout. Něco z peněz si schovaly pro sebe , něco se pomohlo dětem - třeba k bydlení. Moji rodiče když dají dnes dohromady důchody, žijí si tak dobře, jako si staří lidé v této zemi (troufám si tvrdit) ještě nikdy nežili. Kvůli ekonomické stránce se nemuseli na stará kolena ničeho zatím vzdát a tak trochu to vidím (i u tchánovců) že majetek - velké byty atd...jim spíš slouží jako prostředek k vydírání "nehodných dětí"..tj. nás. A to musím říct, že dřív to tak nebylo, vztahy jsme měly dobré a snažím se je udržet aspoň v mezích slušnosti v rodině. Podotýkám, že rodiče už na spravování majetku taky nestačí - se silami, naříkají že jim nikdo nepomůže, ale v našich možnostech - i časových to už taky není. Je to těžké a určitě to chce ty mantinely - co je pomoc a co už je šikanování a vydírání od starší generace.