Re: Co to se mnou je?

Milá Niko, moje kamarádka mi radila, že pokud preferuji u druhého dítěte nějaké pohlaví, raději si to mám nechat říct. Abych se připravila, abych pak třeba nembyla zklamaná atd. Sama porodila druhou holku (věděla to, ale její manžel nechtěl) a pak byla zklamaná, že byl zklamaný, že to je zase holka, chtěl kluka. Prostě taková reakce, které se člověk neubrání, samotnému je jeho reakce líto, jako že ví, že by měl být rád ....
Já sama mám kluka a holku, takže si můžeš myslet "té se to mluví", ale já byla celé těhotenství přesvědčená naopak, že budu mít druhého kluka (nenechala jsem si, ani podle rady té kamarádky, říct co to bude). Říkala jsem si, že mít dva syny bude vlastně fajn, dva chlapáci v domě, je to jako v pohádce, zastanou hodně práce, budu se o ně moci opřít, až budu stará, kluci si spolu víc vyhrajou atd. atd. atd.
Ale přiznávám, že z holčičky jsem byla moc mile překvapená.

PS: Známí mají dva kluky a adoptovali pak ještě miminko holčičku, ale to byla spíš náhoda, že jedna žena si miminko nemohla nechat, tak se s ní domluvili .....