Re: Mám dva syny a chybí mi holčička - co to se mnou je?

Ahoj,nečetla jsem všechny příspěvky,ale musím říct,že u nás je v rodině zase touha po chlapečcích,mám dvě švagrové a dohromady máme už šest holčiček ale takovou,jaká byla naše prvorozená,bych ti fakt nepřála,to bys přestala myslet na culíčky po první probděné noci od mimina do 7 měsíců se dokázala budit co 30minut s šíleným řevem,dny i noci jsme prochodili s děckem v náručí,jak jsme zastavili,tak řev,v kočárku kdo zastavil jen na semaforu,řev,jak se začala samostatně pohybovat,tak samá modřina,boule,denně z ní tekla krev,ted má pět a je stále samá modřina,vlasy chce krátké,dlouhé ji obtěžují,sponky sundá do pěti vteřin,nejradši se baví o pšoukání a hovínkách. Mazel teda je,ale brutální,nevím,co si dřív krýt,když se přichází pomazlit já ted čekám třetí a pohlaví si chci nechat říct co nejdřív,přece jen velice cítím ten tlak v rodině,aby to byl konečně kluk,kdyby jen v rodině,ale známí,dokonce i gynekoložka mi včera přála,at je to konečně ten kluk,takže kvůli sobě i kvůli všem bych to ráda věděla dopředu,ale vím naprosto jistě,stejně jako jsem to věděla při předchozích těhotenstvích,že sice chci víc holku,ale milovat budu cokoliv,co ze mě vyleze,at mu tam něco visí nebo nevisí držím pěsti,at se to brzy upraví,myslím,že jsou to hormony.Je dobře,že ses tu vypsala,třeba ti pomůže jen to samo o sobě