Re: Co to se mnou je?

Já ti rozumím, taky jsem byla přesvědčená, že druhý bude holka, těhotenství bylo úplně jiné, tak jsem měla naději. Ale právě kvůli tomu šoku jsme si nechali říct, co to bude, takže jsme měli čas se na to připravit. Mladší byl taky hrozný uřvan, navíc neměl rád, když se s ním něco dělalo, takže byl dost často sám. Se starším mám jiný vztah, takový intuitivnější, s mladším tak spojená nejsem. Mám ho taky ráda, ale protože je to takový řimbuch, tak je to těžší. Mně už je 35 a na další dítě se teď necítím, takže ta holčička u nás asi už neproběhne, a taky je mi to občas líto. Rozumově vím, že je to lepší takhle, jak to je, že si kluci vyhrajou a dědí po sobě oblečení a já nevim, co všechno, ale občas mi to líto je. U tebe je to taky i tím, že jsi brzy po porodu, trochu si to sedne.