Re: Potřebujete občas slyšet pochvalu nebo uznání?

Přezdívko, to jsme dvě. Bohužel mě se taky toho uznání nedostává, mám pocit, že co dělám, je bráno jako automatické, není třeba to zhodnocovat.
Manžel je v tomhle něco podobného jako ten tvůj.

Smutný je, že když je člověk na MD, potřeboval by v tom stereotypu nějak nakoupnout do pozitivna, aby mu ten druhý dal najevo, že sice nevydělává, jeho činnost není oceněná penězi, ale že je přesto potřebná a on si jí váží. Jenže mě manžel přijde, že tohle nechápe, naopak má pocit, že ten, kdo by měl projevovat zvýšeně vděk a ocenění, bych měla být já za to, že mi tzv. umožnuje být doma na MD. Jeho duševní pochody chápu, ale nelíbí se mi to. On má satisfakci aspon v podobě výplaty, ale já sotva něco udělám, tak rodina mi zase výsledky mé činnosti zničí - ušpiní, rozhází.

Jako teoreticky chápu, že bych neměla být závislá na pochválení druhých /ale mám už to v povaze, tím víc mi vadí, když ho nemám/, že bych si měla poskytovat pozitivní podněty sama - jenže i s těmi podněty to není tak slavné, vzhledem k tomu, že potřebuju hlídání na dítě, musí se moje aktivity plánovat a nejde dělat co si smyslím.

A souhlasím s tebou, každý má jiné podmínky, má to jinak zařízené, známá třeba začala s malým dítětem tančit ve folklorní skupině, jezdí i do ciziny, prostě doma to dokázala tak nějak podat, že jak muž, tak o hodně starší dítě hlídají a neřeší, že maminka to už trochu přehání. Přehání ve smyslu, že odjíždí i na hodně víkendů, mě už by se u dítěte ve věku 4-7 let to zdálo docela blbé, když to není profese, takhle zatížit samozřejmě hlídáním pořád celou rodinu.

Ale prostě - vidím pořád, že stíhat něco navíc neznamená automaticky být schopnější- třeba je to jen o tom, mít rodinu víc na povel, mít partner profesi, která to té ženě umožní...mít aspon jednu pořádně hlídací babičku, která hlídá nejen v nutných případech typu lékař, ale klidně i v případě studia ženy, jejího menšího pracovního úvazku, nebo časově náročných koníčků.

Neochota babiček v tomhle směru způsobila, že jsem vzdala dálkové studium VS, protože manžel nemohl hlídat vždy, když byly konzultace a babičky prostě mají jiné priority.

A pak bud výkonná jako sousedka, když sousedka to hlídání má, tak stihne kdejakou nadstavbu.
Já vidím tady v okolí taky jednu mladou paní - v životě jsem jí neviděla na pískovišti, oblečená pořád jako do baru, vysolárkovaná, postava udržovaná posilovnou...prostě vystajlovanej typ. Bohužel právě ona jak jsem zjistila, má hlídání nonstop.
Taky bych si mohla připadat méněcenná, že nestíhám to co ona a být tak exkluzívní typ, ale místo toho se snažím nějak pohladit sama sebe v duchu a říct si - ne, nejsi mín schopná, jen nemáš takový štěstí.

A tvůj manžel - hele, já bych řekla, že on z tebe cítí, že jsi moc závislá na jeho mínění i mínění druhých, takže takhle reje. Nenech se, nebo tě časem naprosto vydeptá, protože se ti bude sebevědomí čím dál víc snižovat. Hod to za hlavu, nebo mu něco trefnýho odsekni.
Třeba - když nepochválíš, nekritizuj! prostě mu dej najevo, že ti jeho kritiky jdou jedním uchem tam,druhým ven.