Re: Potřebujete občas slyšet pochvalu nebo uznání?

Jsem na tom podobně. Ne pochvalami, to zase manžel pochválí a samozřejmě kamarádky )), ale s tím srovnáváním. Teď jsem zase od života dostala takovou facku, že rodičům píšu večer na icq, že jsem teď došla, musela jsem uklidit.... a ted jsem ta sedřená, že jdu spát. Už žádné odpovědi typu "dobře". Nic. To mě totiž vždycky všichni nechali napospas všemu. Však ona to zvládne, je třeba pomoci slabším :-(. Třeba moje mamka jela za švagrovou, protože bratr jel na služební cestu, aby chudinka nebyla na všechno sama. Můj manžel jel v ten stejný termín taky, ale to nic. Ani jí nebylo blbý tohle říct. Tím nechci napsat, že by někdy jindy přijela . Ale je pravda, že mi hlídala malého, když jsem chodila do školy. Celý rok a půl, vždy, když byl semestr.
Až budeš nemocná, tak si lehni a vše prď. Manžel mi taky minule povídal, že přece kdyby mi bylo špatně, tak ležím . Ale obávám se, že u některých jedinců nikdo pohled nezmění ani když člověk bude říkat, že je v háji. A pochváli se člověk opravdu musí sám. A s tou školou to teda pěkně všem řekni, že ty taky studuješ. Podívej se jim o do očí a čekej co z nich vyleze. Někdy to stojí za to .
Jsem se trochu rozepsala, ale dovedu se vžít do tvé situace.