Hele, víš co se říká - hodné holky se dostanou do nebe, zlobivé tam kam chtějí. Jasan že se snažím být hodná - většinou, ale taky mě to nebaví furt když nevidím okolo sebe nikoho koho by to zajímalo. No tak hodná být přestanu, a jsem chvíli sobecká..... to by ses divila jak to najednou jde....
Např. v práci - byla jsem těhule, šéfovi jsem to regulérně řekla, chtěla jsem zapracovat novou sílu, dohodli jsme se na tom.... nojo, ale on nikoho nepřijal. Domluva, nic, druhý pokus, nic. Tak jsem šla marodit. Najednou volali - tohle, tamto, jak a kde.... no ale museli se obejít. Pak najednou hned někdo nastoupil....
S manželem - podobně. Musím teda říct, že on je opravdu v mnoha věcech nápomocný, snaží se, s dětmi v poho, i v domácnosti pomůže a tak. Ale jsou vlny/období, kdy se jede víceméně podle něho, taky rád slibuje ve smyslu "měla by sis odpočinout" ale sám si jde lehnout - práce přece neuteče atd. No a když mě to už štve, oblíknu se, dětem řeknu "vzbuďte si tatínka", houknu na něj "teď jdu na 2 hodiny ven" a prostě bafnu klíče a jdu........ nebudu nikomu dělat onuci. On si může odejít z bytu KDYKOLIV, já se musím DOMLUVIT aby bylo postaráno o děti..... no tak se občas nedomlouvám a postavím ho před hotovou věc. Pak najednou přinese kytku, nákup, nebo mi nabídne jestli nechci večer někam zajít s holkama...... Ale naznačování nepomáhá, domluva nepomáhá, musím jednat.
No a oceňování domácí práce - klíďo jsem ta kdo se pochválí před ostatníma a nutí je aby jí to odsouhlasili: Teď jsem vyčistila koupelnu, běžte se podívat jak to vypadá když se blejská

, nebo "takový dobrý oběd, jsem si pochutnala, ještě že umím dobře uvařit, že jo rodino....." aby jim to doteklo. Děti jsou teda ještě docela malé, ale už se to naučily docela hezky - "maminka je hodná", "maminka dobře vaří", a někdy i "mamince to sluší" (no tuhle se synek předvedl a řekl "maminka je stará".... ale z jeho strany to je jako lichotka, protože kdo je "malej", je mimino, kdo je "velkej" je dospělej, no a velkej = starej...)