Re: Potřebujete občas slyšet pochvalu nebo uznání?

Manžel to ze mě asi opravdu cítí, o to víc je takovej. Poslední dobou jsem se přistihla při myšlence, že si nedovedu představit, jak spolu trávíme stáří a je mi z toho smutno. Mě hrozně tenkrát nakoplo, když jsem začala chodit do školy, všechno jsem tam vsakovala jako houba a moc mě to bavilo a baví pořád, jen to uplatnění jaksi nebude, jak jsem si představovala. Právě proto, že nemáme hlídání, tak jsem byla tolik let doslova uvázaná doma a u dětí, to nebyl krok, abych neměla sebou děti, ať jsem šla do knihovny, k lékaři nebo na úřad. Autoškolu jsem si mohla udělat, až když bylo nejmladšímu dítěti 3 roky a mohl chodit na pět dní do školky. O zbytek hlídání jsem prosila sousedky nebo jsem to musela jinak naplánovat, přesunout, ale manžel nehlídal ani jednou. Do školy jsem mohla začít chodit, až když nejmladší mohl chodit do školky ve všechny dny a i to bylo na mě odvést ho hned jak otevřeli školku, abych stihla autobus a odpoledne zase domluvit kroužky zbývajících dětí tak, aby to fungovalo s vyzvednutím. A přitom jsem hledala práci, jenže dodnes nemám nic trvalýho, jen brigády nebo dohody a to mě taky deptá, zvlášť když i tu práci mám tak mizerně oceněnou, nikdy jsem neměla větší hrubou mzdu než 8 800 Kč, to byl můj strop a už mě to tak nějak odrazuje se o něco snažit usilovat. Jsem střídavě na ÚP a nebo na těch "perspektivních" místech. A přesvědčila jsem se, že některý lidi jsou fakt blbý, když dokážou pohrdat a přestat zdravit někoho, kdo uklízí v obchoďáku.....