Tvrzení: On(a) je takovej chudák!

Nedávno jsem tady četla a občas jsem se setkala i jinde s tvrzením:

"zvládám x věcí a nestěžuju si, zatímco moje sestra/bratr toho zvládají sotva polovinu, ale umějí to patřičně "prodat", a tak rodiče pomáhají více jim a ještě je litují, ale mne nepolituje nikdo. Jsem už z toho na hlavu a není to spravedlivé."

Trochu jsem se nad tím zamyslela a zjistila jsem, že bych vlastně ani NECHTĚLA, abych byla za toho "chudáčka, co nezvládá/nevyjde s penězi/má smůlu na chlapy", zkrátka aby mě někdo litoval. Spíš by mě to štvalo, a to tak, že dost. Vždycky jsem byla hrdá na to, že se o sebe/své blízké krom zcela výjimečných situací dokážu postarat. V situaci ublíženého chudáčka bych se octnout nechtěla ani za cenu různých výhod, neb by mi to připadalo nedůstojné.

Je ovšem pravda, že jsem nikdy nic takového nemusela řešit. Jak to máte/vnímáte vy?