Re: Tvrzení: On(a) je takovej chudák!

Přezdívko, ne, nemyslela jsem to na Tebe, napadlo mne to spíš všeobecně.

Také jsem se kdysi octla v situaci, kdy jsem měla dost intenzivní pocit, že se maximálně snažím, ale není to oceněno, naopak lidi, kteří se měli taky snažit, se na to vykašlali a ještě jsem musela poslouchat, jací jsou chudáci, že musí to či ono (zatímco ode mě se očekávalo, že žádné takové potřeby nemám).

Té situaci jsem se bohužel nemohla vyhnout, ale jakmile skončila, se všemi zúčastněnými jsem přerušila kontakt, a vůbec toho nelituji.

Pro Tebe ale asi rada na houby, s tchánovci se kontakt přerušit jen tak nedá - ale asi bych se vyprdla na to jen tak je tam sama hostit a obskakovat - manžel by také měl přiložit ruku k dílu, však jsou to jeho rodiče, ne?

Nevím, jaké máte vztahy (podle toho, co naznačuješ o nepomoci s dětmi apod., tam bude něco hlubšího), ale pokud jsou normální a chci být chválena, tak si klidně o chválu řeknu, s tím, že napřed pochválím toho druhého. U normálních nepsychopatických lidí to docela funguje, minimálně to stojí za pokus. Ale pokud jsou ty vztahy špatné, tak se tím asi nic nevyřeší. Umím si představit, že bych obskakovala manželovo rodiče, které bych nemusela, kvůli manželovi. Ale pokud bych nemusela ani jeho, ani je, tak PROČ?