Re: Věříte kamarádkám svých partnerů?

tak já ti napíšu dvě zkušenosti, každá z jiného pohledu, ale možná ti osvětlí.
V době, kdy jsem byla svobodná (cca 8 let zpět) jsem se seznámila s chlapíkem. Docela se mi zamlouval, později jsem se dozvěděla, že je ženatý a má děti, takže jsem jakýkoliv kontakt odmítla. Prostě jsem nechtěla rozbíjet manželství, tak moc jsem zamilovaná nebyla, ale zůstali jsme kamarádi. Dodnes. Zůstala jsem jeho "poradním hlasem a vrbou" a jeho manželka určitě žárlila, ale tolerovala i když se o našem přátelství dozvěděla podstatně později (vždycky jsem mu ukazovala pohled ze strany žen - tj. spíš jsem se divila, že s ním žena občas nezamete a přes jeho občasné ústřelky v chování ho nesprdne, kupodivu??? to bral ode mne lépe než od své ženy, jak jinak). Občas jsme v době pauzy zašli na oběd a sem tam zapařili a vydrželo nám to vlastně do doby, než jsem měla děti, pak už nebylo kdy. V době, kdy já jsem se vdávala on bilancoval a nakonec se rozvedl a měl několik známostí. Vídáme se sporadicky. Manželovi do oka nepadl, ale toleruje naše dlouholeté vztahy a bere to tak, že on tu byl dřív a má také nárok na nějaký můj čas (když mě to baví) ale rozhodně je a byl manžel na prvním místě a já se tak chovám i cítím. A mluvím o něm pouze v přítomnosti (volal, psal, jdeme..) a to jen sporadicky, nevyprávíme si zážitky před našimi polovičkami ani ho s manželem nesrovnávám.

Manžel před pár lety poznal v práci fajn kolegyni. Moc hezky o ní mluvil a já žárlivostí nepolíbená jsem se těšila, až se jednou potkáme.. ale... vstoupila do dveří a já jí prostě neměla ráda a neptejte se proč! Já nevím, prostě jsem cítila nějaké vnitřní pětí, které z ní vycházelo. Na navštěvovali jsme se, ale nějak jsem cítila, že kdyby manžel nebyl zadaný a ona později zadaná, asi by spolu chodili. Rozhodně z její strany jsem něco takového cítila i když manžel se choval k jejím narážkám spíše kamarádky - srandičky srandičky a skoro jsem měla pocit, že to vůbec nevidí. Když jsem s ním o tom mluvila, tak se divil, že ona na něj rozhodně nic nehraje a věřila jsem mu. (Razím teorii, že muži pokud nejsou svůdníci, tak jsou opravdu k těmto narážkám méně vnímaví, pokud jsou ve vztahu spokojení, ale ouha pokud je problém. To pak mají pocit, že se směje i prodavačka v supermarketu.) Už se také vídají sporadicky, občas si asi písnou, ale ona je nyní šťastně zadaná a já mám konečně pocit, že bychom mohly být kámošky, protože i když byla s prvním manželem, tak jsem to pnutí cítila, ale nyní když je po 2. vdaná už ne. Takže buď je to tím, že má dítě nebo tím, že už má někoho lepšího než je můj muž nebo se tím už nezabývám, když mám 2 děti.