Re: Střídavá péče není pro citlivé děti

Šárko, takže se jistě shodneme, že když se umí dva po rozvodu domluvit, je forma péče nepodstatná, protože si i tak umějí vyjít vstříc, a domluvit se ku prospěchu dětí, i ku prospěchu vlastnímu.

Hanko, čistě teoreticky, vezmu náš příklad - kdybych se rozvedla a dětem chtěla zachovat domov, tady, kde bydlíme, musel by manžel i nadále platit hypotéku na dům, odkud by se odstěhoval. Tudíž bych ho nikdy ani nemohla nazvat MUJ dům, spíše stále náš.
Jediné, co by se změnilo, by bylo, že by měl on svůj byt i jinde.

Prostě když se dva domluví, je výlučná péče (což je jen termín, dítě by výlučně bydlelo u jednoho z rodičů, a druhý by s ním klidně denně trávil nějaký čas) dle mě prospěšnější, protože fakt nehrozí to, co i tady zaznělo, že matka hystericky schovává dítě ve sklepě, aby ho nemusela dát zlému otci, a podobně.
Když se dva nedomluví, je zle JAKÁKOLIV forma péče (hlavně střídavá, viz Jirešová s Hoppnerem), nicméně nejhorší je násilné oddělování institucemi a druhým z rodičů od toho rodiče, u kterého dítě chce být.