Re: Střídavá péče není pro citlivé děti

Tylity,
když se ti líbí podnětná diskuse, přidám své zkušenosti.
Na dokreslení toho, o čem jsem přesvědčena a co prožívám (takže nikoli teorie, kterou je tato diskusí hojně protknuta). A to, že když jsou lidí rozumní, dohodnou se bez problémů i po rozvodu, bez ohledu na soudně nařízenou péči.

Příklady.
Když jsme se s manželem rozváděli, bylo synovi dvanáct. Jiná aleternativa, než že bude v mé péči, ani nepadla. Manžel měl už své "aktivity", neslučitelné s péčí o naše dítě. Přesto se synem trávil mnoho času, nejen nedělní lunaparky . Každý den ho doprovázel do školy, vzhledem k tomu, že měl volnější pracovní dobu, s ním trávil čas i odpoledne. Pokud jsem byla na služební cestě nebo měla jinak náročný program, byli automaticky spolu.
Víkendy mívali plné společného programu (po naší hododě).
Dá se říct, že spolu trávili přibližně tolik času, jako kdyby syn byl ve střídavé péči.


Můj přítel se rozváděl, když bylo dětem sotva 12. S exmanželkou mají střídavou péči (společnou). Děti mají "doma" u táty, bydlí tam spoustu let. K máme nejezdí "domů", ale do města X.
Táta zvládá naprosto všechno (a taky mají mne ).
Přítelův dům je lokalizován tak, že je na křižovatce nezbytných tras dětí (škola, druhý rodič nové bydlení x práce, ostatní příbuzní). Tudíž se děti doma vyskytují často i v době, kdy "jsou s mámou".

Když fakticky porovnám rozdíl mezi výhradní péčí a střídavou (společnou) v těchto mě důvěrně známých případech, rozdíl nevidím.
Rozhodně ne v čase stráveném dětmi s jedním nebo druhým rodičem.