Re: Nezvyklá nesmělost

Anno, fakticky to hoď za hlavu. Síla citu přece vůbec nic neznamená ve chvíli, kdy už víš, že jeho prožívání lásky nesedí s tím Tvým Jak jsem Ti psala, já věděla, že mě miluje, viděla jsem, že se tím vším trápí stejně jako já... ale když mi pak po mojí svatbě, když byl u nás na víkend, řekl, že konečně vidí rozdíl mezi ním a mým mužem a v čem ten rozdíl vidí... já si prostě neumím představit mít vedle sebe muže, který mi na veřejnosti nedá ruku, neobejme mě, nedá mi pusu a hlavně muže, který mi, že mě miluje řekne jen jednou za život; muže který se bojí mého táty, tak že mě raději bude odmítat... Hrozně moc bych strádala a se zásadami, které mám bych si prostě zvyknout musela a nebo bych žila s pocitem strádání celý život a možná bych jednou tohle vysvětlovala přítelkyni mého syna, jako jeho maminka se to snažila vysvětli mě, protože mě měla hodně ráda...
Ono až budeš mít jiného muže, který bude naladěný na stejnou strunu jako ty, tak si myslím, že to uvidíš podobně jako já a holky tady- pak je to skutečně lavina(nevím, kdo to tu tak nazval)
Držím palečky ať najdeš takového, který si Tě skutečně zaslouží a se kterým nebudeš řešit takovéhle složitosti