Re: Špatná známka z písemky z matematiky

MaSko,
a co ti ostatní? Výtvarných a hudebních škol (nepočítám ZUŠ) zrovna moc na výběr není. Poslední dobou ani těch matematických . Vlastně v tomto ohledu jsou na tom nejlépe děti jazykově nadané .

K téhle specializaci by mělo docházet a já jsem toho názoru, že dříve než v patnácti letech. Ale zase ne určitě dříve než v té páté třídě.
O to spíš by ale mělo být prvních pět tříd orientováno ne na výkon, ale na sebepoznání a mělo by děti naučit se svými handicapy pracovat, ne na ně doplácet.

Jednu z možných cest bych viděla v neznámkování, už jen proto, že na prvním stupn bývá ještě poměrně silná touha dětí poznávat nové a v podstatě vnější motivaci ve formě známek tolik nepotřebují. ohlo by být nahrazeno nebo alespoň doplněno kvalitním slovním hodnocením. Ovšem to, co znám já, by moje představy zrovna nenaplnilo. Bohužel se stále setkávám s hodnocením osoby a ne jejích činnů a výkonů. A to i v případě známkování, kdy jsou děti označované za slabé a nadané, jedničkáře nebo čtyřkaře. Ne to dítě, ale jeho výkon v matematice odpovídá čtyřce .

Pokud už známkovat, tak vše stejně "spravedlivě". Tedy žádné podivování nad trojkou nebo čtyřkou z tělocviku nebo z výtvarky. Obecně přijmout trojku za známku dobrou, stejně tak přijetí průměrnosti jako něčeho, co je normální.
Potom by vyšetření na dys- poruchy bylo právě jen k tomu, aby umožnilo zvolit vhodné metody a postupy pro to které dítě, cílem by se stalo, aby základní balíček znalostí a dovedností zvládla alespoň na úrovni "dobře" většina žáků. A horší a lepší výsledky v tom kterém předmětu by tak umožnily zvolit si správně směr, kterým se vydat.

Dokud je ale zvykem v první a druhé třídě hodnotit většinu dětí samými jedničkami (zrušila bych úplně), přičemž dvojku (v tom věku obrovský trest) mají právě jen ti, co jsou zatížení nějakou tou poruchou (ať už dys- nebo pozornosti), často ještě nediagnostikovanou, přijde mi to jednak nesmyslné a druhak vůči těmto dětem děsně nespravedlivé.

Mně osobně by se líbilo minimálně v prvních dvou ročnících neznámkovat, mít čas na zvládnutí základů čtení, psaní, počtů, základních návyků potřebných pro další učení, na vytipování dětí s handicapem a na diagnostiku a následné určení vhodných postupů, metod a pomůcek pro tyto děti.
Od třetí do páté třídy bych byla pro objektivnější hodnocení a to ve všech předmětech, včetně výchov, kdy by handicapované děti měly možnost používat doporučené pomůcky, pracovaly by doporučenými postupy a metodami. Pokud by se známkovalo a pak nevidím důvod, proč ne, určitě bych chtěla doprovodné slovní hodnocení.
Od šesté třídy by mohla následovat specializace buď přímo podle typu školy (jazykovka, matematická, výtvarná, sportovka....) nebo, což by se mi líbilo víc, určité minimum předepsané pro všechny ve všech předmětech a specializace spíše zvolením vhodných volitelných předmětů, které by ale měly stejnou váhu jako předměty základní. A základ by nebyl zdaleka v takovém rozsahu, co je dneska. Je m líto těch méně nadaných dětí na matematiku a fyziku, když vidím, co se mám pokusit do nich dostat. I pro ty hodně nadané děti je to docela zápřah, zejména když chybí záje o přírodní vědy . Tím nechci říct, že je toho v jiných předmětech méně. Podle mě se toho po těch dětech chce prostě moc.