Re: Ach to usínání.....

Evo, když už se pro tu "metodu" rozhodneš, je důležité, abys byla o svém rozhodnutí vnitřně přesvědčená a opravdu vytrvala. Dítě nejistotu vycítí a vyřve si svoje, těžko říct, jestli má smysl zkoušet to znova, protože příště to bude zřejmě ještě horší. Ona obecně nejistota rodičů v přístupu k dětem dětem neprospívá.

Jinak já jsem s dětmi (se synem většinou muž), dokud neusnou. Neříkám tomu uspávání, protože je nijak nehoupám ani nechovám, prostě ležím s nimi, dokud neusnou. Dcerka většinou usne během kojení. Nemám s tím problém, naopak mám za to, že takhle je to správné, že malé děti potřebují kontakt, že na samotu a samostatné usínání nejsou stavěné (jsou výjimky). Sice si večer nemůžu vyrazit mezi lidi, ale ono to období, kdy mě děti takto potřebují, není až tak dlouhé, aby se to nedalo vydržet. Dělala jsem to takhle od narození, v situaci, kdy je dítě už zvyklé na houpání a chování, je to jistě horší, protože dítě dostane méně péče, než je zvyklé. Každopádně z ničeho nic nechat napospas samotě dítě, které bylo dosud zvyklé na uspávání, mi připadá kruté a neférové. Opravdu existují i jiné cesty a chyby se často dají napravit i jinak než dalšími chybami