Re: Ach to usínání.....

taky jsme houpali, nosili, dokonce houpali v autosedačce, dudlík taky odmítala, vyflusla ho a hotovo. Skákali jsme na gymnastickém míči atd. Vždycky něco fungovalo měsíc a pak jakoby to prokoukla a odmítla takto spát. Takže nejprve funogvalo nošení a houpání, pak už byla dost těžká takže jsme seděli na míči, poskakovali, pak hopsání na míči a plácání po plínce - celkem drsné ale to pravidelné bušení do pleny ji uspalo , pak už nezabíralo ani to tak přišel na řadu šátek, po šátku vožení v kočáru po bytě a tak dál, až do toho roku, v roce už usínala přitulená ke mě nebo k manželovi v posteli. Bylo to tenkrát děsné divadlo a nevzpomínám na to ráda. Kamarádky mi říkaly,že jsem blbá když děláme takové věci,že ony by se tak "terorizovat" nenechaly. Ale kdyby to zažily mluvily by jinak. To dítě opravdu plakalo zoufalstvím,protože se nedokázalo uklidnit. A neumí to dodnes. Nikdy nezůstane nečinně sedět nebo ležet dýl jak 5 minut. Neustále je v pohybu, hýbe nohou nebo rukou, nebo si s něčím hraje. Prostě je taková a tak jsme se tomu museli přizpůsobit. Dokonce jsme zkoušeli i různé zklidňovací masáže a koupele a olejíčky a bůhví co ještě,ale je to prostě hyperaktivní dítě,které má strach,že když na chvíli vydechne tak mu něco uteče