Re: Ach to usínání.....

Neboj, nemusí to být tak pozdě.
Jde hlavně o to, co vlastně ty chceš.

U nás taky tato metoda selhala, synek se tak rozeřval, že pak plakal celou noc ze spaní - a to jsem ho měla u sebe v posteli! Jediné, k čemu tahle metoda vedla bylo, že začal nenávidět postýlku. Zkoušela jsem to jen 2 noci, pak už jsem byla já tak vyčerpaná, že jsem to vzdala, protože jsem samozřejmě taky nespala.

Synek začal spontálně spát celou noc na cca 2 letech. Ovšem sám neusíná ani teď a to už mu v září bude 6let. Máme takový rituál, že si vlezu k němu do postele, přečtu mu pohádku, zhasnu, on se ke mně přitulí a do pár minut usíná. Pak já odcházím.
Nějaké usínání o samotě už jsem dávno vzdala - on na to prostě není typ - nechce být sám, to mi sám řekl (maminko, můžeš odejít, až já usnu, já tady nechci být sám, když nespím). Naopak, jsem moc ráda - hodně si tyhle večerní chvilky užívám, za pár let už mu budu fuk... Já sama jsem jako dítě usínala vždycky sama, pak od roka jsem byla sama v pokojíčku na velké posteli -prostě se mnou nebyly problémy....Každé dítě je fakt jiné.

U nás to bylo ještě komplikované tím, že má všeobecně malou potřebu spánku, do roka tak cca 11 hodin/24h a postupně se to pořád snižuje, teď je na cca 9-9:30h/24h.
Tzn. že v posteli je po 21:00, usíná kolem 21:30, aby sám a úsměvem ve tváři mezi 6:30 a 7:00 vyskočil z postele - fakt neznám co je to tahat z postele dítě, které se odmítá probudit.
Pokud náhodou usne večer dříve, vstává ráno po naspání těch cca 9,5h. Když usne třeba na hoďku, jde o hoďku později spát, nebo se o tu hoďku dřív vzbudí...njn...co naděláš.