Re: Malichernost - co je a co není a jak ji zvládnout?

Brebberry,

stran toho nepořádku - u nás jsem to velmi často já, kdo nechává věci ležet tam, kde mu odpadnou od ruky, a připadám si tak v pohodě (protože mě nikdo nebuzeruje, že by se to mělo uklidit).

Jako boj o pozice to nevnímám, ale asi by mi vadilo mít partnera "pořádníka", který by trval na uklizenosti, protože pro mě by to bylo zdrojem nepohody.

V podstatě tady stojí vedle sebe dva přístupy:

1. Mám rád doma uklizeno, čisto, pořádek. Pokud to tak není, znervózňuje mě to a necítím se dobře.
2. Mám rád, když se můžu doma cítit uvolněně. Tj. nemuset hned běžet s každým hrnkem do dřezu, každou odhozenou věc hned sebrat a dát na místo.

Ty (a spousta jiných lidí) vycházíš z předpokladu, že správně je jen 1, kdo to má jako 2, má to špatně a měl by se změnit.

Ale proč, z jakého důvodu je Tvůj přístup "lepší" než ten jeho?

Já v tomto "konfliktu" pokládám za podstatnou schopnost dohodnout se na nějakém kompromisu, aby č. 1 nebylo naštvané, že 2. dělá nepořádek, a 2. nemělo pocit, že je neustále buzerováno.

Takže není vůbec podstatné, zda je doma pořádek nebo nepořádek, podstatné je to, zda jsou obě strany ochotny k nějaké dohodě, k tomu, aby si uvědomily, že jejich přístup není jediný možný ani jediný správný, a k tomu, že nejde o to, aby bylo 100% po mém (ani po partnerovu), ale o to, aby byl každý uspokojen aspoň zčásti a nikdo z nás neměl pocit totální nespokojenosti.