Re: Malichernost - co je a co není a jak ji zvládnout?

Já bych to takhle nevnímala..

Myslím, že třeba to, co říká Brebberry, tak, jak to objasnila v posledním příspěvku, je naprosto legitimní a velmi tolerantní (nebudeš mi bordelit na mém stole a na mém pracovním místě) a že má nárok vyžadovat to dost tvrdě.

Měla jsem na mysli spíš odlišné představy o celkovém pořádku v bytě, které se mohou lišit od "nevadí mi cokoli" po "nikde nesmí být ani prášek a všude musí zařezávat hrany".

Svůj příspěvek s tím, že není nutně jedna možnost lepší než druhá jsem myslela spíš tak, že nemusí mít nutně pravdu ten, kdo požaduje sterilní pořádek.

Ale jinak souhlasím s tím, že by o tomto měla existovat DOHODA a že oba by jí měli být PŘÍSTUPNÍ (což je zřejmě to, co nejvíc vadí Brebberry a já se nedivím, vadilo by mi to taky).

Přijde mi v pohodě, že se tu dohodu nepodaří dodržet vždy, ale důležitá je snaha a přístup, že chci, aby se ve společném bytě žilo dobře nejen mně, ale i tomu druhému.

Za nejhorší situaci považuju to, co popisuje Valkýra - tj. že je někdo sám bordelář, ale vyžaduje, aby bylo uklizeno a sám není ochoten se na tom podílet. . To se přiznám, že bych nevydýchala.

Pokud by mi někdo oproti dohodě bordelil na mém stole, shrábla bych ty věci a dala mu je na jeho "území", ať si s nimi naloží po svém. Ale pokud by to byl dlouhodobý stav typu "vím, že ti to vadí, ale se.u na tebe, protože MNĚ je to takto pohodlnější" tak s tím by se existovalo velmi těžko, protože to už není o pořádku, ale o vztahu. A tam pak nastoupí buď rozchod, nebo, jak tu popisovaly holky "odstřižení" se od toho člověka, aby tak nebolelo, že na tebe v podstatě prdí, což má za následek postupné zlhostejnění vůči němu. Což je naprosto pochopitelné, ale jako situace a atmosféra na žití asi dost děs.