Re: Vdaná, přesto sama...

Přezdívko, já myslím, že by ses měla začít realizovat v něčem sama za sebe, bez rodiny. Zkus najít nějakého koníčka, něco co tě bude bavit, u čeho si budeš moct odpočinout, vybít se, uvolnit, dělat to jen a jen pro sebe, protože ti to osobně něco přináší. Jinak, já si myslím, že spokojení lidé nejsou spokojení, protože jsou úspěšní a mají dobré partnerské vztahy, ale mají dobré partnerské vztahy a jsou úspěšní, protože dokážou být sami se sebou spokojení. Když si člověk říká, že určitě neuspěje, pak čato neuspěje, když si říká, že je k ničemu, myslí si to o něm často i okolí, když se někdo nemá rád, necítí často dost lásky z okolí. To, co si o sobě myslíme sami, vyzařujeme do okolí a to to na nás často odráží jako zrcadlo. Neplatí to samozřejmě stoprocentně, jako všude existují i v tomhle výjimky, nechci tím vůbec říct, že např. týraná žena si týrání zaslouží, protože se nemá dost ráda a neváží si sama sebe, to vůbec. Spíš že je čas věnovat se taky sama sobě - děti máš docela velké a připravit třeba večeři sem tam zvládnou samy. Obětovat se rodině a pořád ji opečovávat jako kvočna, i když už to není tak úplně nezbytné, podle mě neocení ani ta rodina, to spíš spokojenou mámu, co si umí užít svou trochu času a váží si sama sebe. Snad jsem to nenapsala moc tvrdě, není to tak myšleno.