Re: Vdaná, přesto sama...

Přezdívko, u vás jsou hlavní problémy dva. Ty, jak se ti léta nedaří, tak potřebuješ nějaký pozitivní doping, nejen dřinu ve škole a servis doma. Ale ten doping si nějak nejsi schopná sama sobě obstarat, následně působíš ztrápeně a čekáš dodání toho pozitivna od manžela.
V tomhle směru neměj iluze, že většina manželství funguje na principu, že žena konzultuje s mužem všechno, že jí muž chválí - jenže tam, kde má žena víc těch pomyslných nohou u své životní stoličky, tak si pozitivní náboj do života obstará někde jinde - kamarádce se vykecá, v práci se seberealizuje, ověří si, že je dobrá a třeba tam po ní i nějaký kolega hodí očkem.
Ty tohle všechno nemáš a pak bys to chtěla od svého muže. Jenže lidi nám málokdy dávají to, co od nich potřebujeme, někdy právě naopak, když jsme v roli prosebníka.


Druhý a zásadní a daleko horší problém je, že za léta tvého pobytu v domácnosti si manžel zvykl, že jsi na něm závislá a začal tě proto shazovat se zřejmým podtextem, že manželka mu stejně neuteče, protože by se sama neuživila. Takhle část mužů opravdu uvažuje a jedná, pokud k tomu dostanou šanci.

Rada na to není, protože zřejmě nastane to, co popisuje Pawla, až nastoupíš do práce. Ale i tak nemáš na výběr, když zůstaneš v domácnosti bez finančního přínosu do domácnosti, nejspíš se budou ty jeho kecy zase stupňovat. Když nastoupíš do práce, čeká tě boj, jestli v domácnosti nepomáhá, začne prudit a možná ti tvůj start v práci pěkně ztíží.
Ale pokud práci vzdáš, budeš na něm závislá pořád a to je cesta do pekel.

Hodně sil, budeš je potřebovat. A nějaký soukromý pozitivní doping si opravdu opatři, abys měla sílu.