Re: Vdaná, přesto sama...

Přezdívko, já úplně tenhle stejný scénář znám od své tchýně a tchána. Všechno, co popisuješ, do puntíku sedí. (Až na to, že tchýně chodí do práce). Je mi jí hrozně líto, s mužem pomalu po každé návštěvě řešíme, jak jí pomoci - pro nás oba je to opravdu za hranicí psychického násilí. Ale bohužel je to začarovaný kruh. Ona bez něho nedokáže žít, on toho zneužívá. Chová se jak malý rozmachaný fracek, který stále zkouší prolomit nějakou další hranici, kam až může zajít...a bohužel se mu daří...Potřebuje mít pocit, že své nejbližší okolí ovládá.
A pro nás je to strašně deprimující. Ale víme, že jediný,kdo by s tím něco zmohl je právě ta tchýně (která je bohužel už tak zlomená a rezignovaná, že to neudělá). V jejich případě by to chtělo z její strany opravdu rázný krok, ukázat mu, že před ním jen tak nezklane paty. Klidně i za cenu nějaké šílené hádky si vydobýt ty své hranice zpět. Prostě nenavařit,vynadat mu dříve než to stihne on, urazit se a odejít třeba do kina. A po příchodu ho ještě vzbudit, a opět mu vynadat, že si neuklidil večer oblečení. A ráno to samé, že nechal strašně dlouho řvát budíka. Jiné východisko pro ni bohužel není (pokud teda chce ve vztahu vytrvat a nedělat ze sebe obětního beránka). A jak to cítím z tvého popisu, ta situace je hodně podobná, možná se to u vás ještě nerozjelo do takových extrémů nebo jsi psychicky odolnější.