Jak nebýt hodná?

Díky výchově jsem prostě hodná. Vždy se snažím na situaci podívat i ze strany druhého člověka a podle toho se zachovat. Je to až chorboné. Čím jsem starší,tím víc mě to likviduje.Mám dceru ve střídavé péči, aby otec nepřišel o dceru. Nechodím na návštěvy k mamince, protože otčím nemá rád nenadálé návštěv. V práci jsem se nechala sesadit, protože se vrátila kolegně z mateřský(což jsem nevěděla, když jsem nastupovala). To znamená, že mi neskutečně chybí dcera, nemůžu jít za mámou kdykoli jako dřív, a dělám horší práci. Každému se vždy snažím vyjít vstříc. Vždy vidím sebe v jeho situaci a snažím se pomoci a neublížit... ale začíná toho na mě být moc,já už prostě nemůžu a mám hrozný strach, že se něco stane, že vbuchnu.. a odnese to dcera, nebo přítel... jak dlouho trvá než se dobro vrátí? já už opravdu nemůžu a i kdzž se snažím myslet víc na svůj prospěch.. nedá se to.Prostě je něco ve mně, co se nedá změnit.. ale poslední měsíce chodím spát s pláčem a to i když mám dceru u sebe. Mám strašný strach, že jsem udělala obrovskou chybu a už to nejde změnit. Nemám kamarádku, které bych se svěřila. Maminka je strůjcem mé výchovy a v podstatě mé věčné ústupky schvaluje, až na střídavou péči, kterou prozměnu nechápe vůbec, ačkoli je to v podstatě čin na stejných principech které mi vštípila: nemyslet jen na sebe, myslet na druhé, být spravedlivá a chápavá.... holky omlouvám se, ale strašně se to ve mně vaří... už nemůžu.. vůbec nevím co mám dělat? je možné, že by mi někdo pomohl naučit se nebýt hodná? já už nechci být hodná, ale neumím to...