Hodná nebo blbá?

Měla jsem to hodně hodně podobně.
Lidi říkali, že jsem hodná, byla jsem hodná, každému jsem vycházela vstříct, hodně moc pomáhala, na sebe nemyslela, byla jsem až za všema ostatníma...myslíc si, že jsou ostatní stejní - tedy že to mají stejně. No, nebyli, neměli.
Jak už jsem psala, v okamžiku, kdy jsem trochu otočila, a přece jen ve svém věku (je mi přes 40) začala myslet taky trochu na sebe a dělat, co chci já, změnil se postoj druhých ke mně. Dokonce to došlo až k téměř skrytému vydírání, zastrašování a tak...abych se zase vrátila do svého obětavého chlívečku. A začal docela problém.
No, celé se to postupně utřepalo, já jsem prohlédla, jak co doopravdy je, ne jak se to jeví, jak to druzí mají.
Mám lidi pořád stejně ráda jako dřív, ale neobětuju se, nedělám věci za ně, nezametám cestičky (nebo s rozumem). Ale nejraději už mám sebe - nebo´t jsem pochopila, že je to nejlepší cesta k duševnímu zdraví a k tomu, abych byla v pohodě a respektována. Skoro všichni lidi mají nejraději sebe, ale já jsem neměla, cizí byli přede mnou. Nevím, jestli to byla otázka výchovy, spíš vnitřních vlastností, s tím se už člověk rodí.
Teď zpětně nevidím, že jsem byla hodná, ale že jsem byla BLBÁ!! Nechala jsem si občas pokakat hlavu, jen aby druzí byli spokojení. Nebylo to, že bych měla strach nebo že bych se neuměla ozvat, to já umím, když chci, ale já nechtěla, byla jsem prostě moc "hodná".
Dneska se ráda mám, musela jsem projít tím šokem prohlédnutí....abych si to uvědomila a abych se začala mít ráda....a musela jsem si to uvědomit.
Ty sis to taky uvědomila...a tak se s tím dá vědomě pracovat, třeba s psycholožkou, když nemáš kamarádku. Určitě je to práce nadýl, ale vyplatí se.
Umět říkat ne, umět se zastat sama sebe, umět se milovat - strašně moc lidí se nemá rádo (někde tu mám, tuším, taky diskuzi o podobném tématu).
Jde to, fakt to jde....dát sebe na 1. místo. Ne sobecky, s respektem k druhým. Tak to přece je, my sami jsme pro sebe nejdůležitější (když pominu vlastní malé děti), za sebe máme zodpovědnost, sami za sebe se budeme "zpovídat"...neznamená to otočit se na obrtlíku a stát se sobdcem (to ti stejně nepůjde), jen si uvědomit vlastní důležitost a právo na to být spokojená, že jako člověk fakt může myslet hodně na sebe a nemusí být kvůli tomu horším člověkem)
Běžně to tak lidi mají, chce to jen najít ten zlatej střed - a fakt se to dá.