Re: Jak nebýt hodná?

Jsem na tom velmi podobně jako ty. Tedy pokud jde o tu vstřícnost a ochotu. Já nejsem rozvedená a nechodím spát s pláčem. Mě přijde naprosto normální, jak se chovám a naprosto nechápu rady tipu "rychle se začni léčit" nebo "bojuj s tím". Chovám se tak, jak chci, aby se ke mě chovali druzí. To, že to nemá vždy zpětnou vazbu je sice trošku vada na kráse, ale ne všichni lidi jsou hnusí a většina lidí, když se k nim chovám slušně a vstřícně, stejnou miní oplácejí. Lidí, kteří se chovají jak hovádka, jsou sobečtí a neotesaní, je mi líto. Já vím, že oni o mou lítost nestojí a počítám s tím, že se mi klidně projdou pozádech, když se náhodou sehnu.

Ačkoliv z diskusí tady často nabývám dojmu, že jsem mimoň z jiné planety, ve svém okolí mám podobné lidi jako jsem já a cítím se poměrně normálně. Naopak mám často hřejivý pocit, že to takhle funguje

Jinak já si tedy rozhodně nenechám kálet na hlavu a bránit se umím. Nemohla bych mít v rodině takhle napjaté vztahy. Řekla bych mámě, co mě mrzí a požádala bych ji, aby s tím něco dělala (třeba s tvou součinností). Co to je, že nemůžeš navštěvovat matku a co to je, že ona to klidně dopustí? Tohle tedy opravdu nechápu. Z mého pohledu by jsi měla na sobě zapracovat hlavně v tomto směru. Drž se