Komunikace v manželské krizi

Zdravím všechny ženy i muže.
Pokusím se lépe formulovat naše aktuální problémy v manželství a kde já vidím počátek i své chyby a prosím o nějaké rady. Dámy prosím, aby mně hned neodsoudily.
Naše manželství trvá 12let, celkem jsme spolu 17let a máme dvě děti - 10 a 3.5roku.
Prožili jsme hezké chvíle i chvíle horší a za spoustu těch horších určitě můžu já. Dělal jsem hlouposti, nechápal potřeby své ženy atd. Všechno jsem bohužel začínal postupně chápat až časem. Někdy mi Zuzka - MŽ - o svých pocitech říkala, někdy jsem pochopil nekdy zase ne. Osobně se ale nepovažuji za nějakého despotu či tyrana. Zuzka si chodila kam a kdy chtěla, řekla kdy se asi vrátí a nikdy nebyl žádný problém. To spíše u mně - před asi 7 lety jsem se párkrát zasekl s kamarády a buď přišel hodně pozdě nebo vůbec(spal jsem v práci), nedal jsem o sobě vědět, což mi samozřejmě Zuzka vyčetla - plným právem. Od té doby se to již nikdy nestalo.
Zhruba před rokem se ale přihodilo následující:
Zuzka si chodila kam chtěla, vždy mi sama řekla v kolik asi přijde, pokud se zpozdila napsala zprávu nebo zavolala. Pokud jela na nějakou akci přes noc, nikdy jsem s tím neměl problém. Chodila do této restaurace (3km od domu) vcelku pravidelně s kamarádkou na kafe, mně nikdy nevzala s sebou, když jsem chtěl jít, tak mi řekla, co bys tam dělal, řešíme tam jenom ty naše holčičí věci. Naprosto jsem chápal a bez problémů. Ale před tím rokem to probíhalo asi následovně.
Pondělí: Půjdu s kamarádkou na kafe. OK.
Čtvrtek: Budu tam spát. Kde? (asi těžko v restauraci) U jednoho z těch kluků z party (a tady jsem již začal zbystřovat - z jaké party? Říkám nikdy jsi o žádné partě nemluvila. A když je tak úžasná, že u někoho z ní chceš spát, proč jsi mně tam nikdy nevzala s sebou? Pořád říkáš, že s tebou nikam nejdu.
Odpověď: Stejně by jsi nešel.
Tak jsem jí řekl, že mám problém s tím, aby spala u někoho, o kom nikdy předtím nemluvila a navíc 3 km od domu. Navrhl jsem jí, ať klidně jde a až se pobaví, ať mi zavolá a já pro ní rád přijedu. Nevím proč, ale tehdy se mi v hlavě rozsvítil nějaký výstražný trojúhelník.
A od té doby mám pocit, že se z její strany udála obrovská změna v jejím chování vůči mně, jednoduše velmi intimně ochladla. Nedělám si žádné iluze, pokud mi bude chtít být nevěrná, tak to udělá kdykoliv jindy a jinde.
Já jsem jí ale naprosto nezakazoval nikam jít, a ani přespat, pokud to bude výslovně chtít. Pouze jsem řekl, že já osobně s tím mám problém a vnímám to velmi špatně.
A asi mi dáte za pravdu, že pokud mi něco vadí, tak to asi je dobré tomu druhému říci. Bohužel celé to na mně působí tak, že v tu chvíli se prostě šprajcla, nikam nešla, ale vinu na tom mám já? Když já udělám něco, co se Zuzce nelíbí a ona mi to řekne, tak já přece taky nedávám vinu Zuzce za to, že se jí to nelíbí.
Tady bych třeba já očekával - tak pojď někdy se mnou, ať je poznáš, ... Cokoliv jiného než toto. A bohužel, potom nastaly i nějaké rozdílné názory ohledně stěhování. Na mě to působí - možná to vnímám špatně, a proto taky jdeme do té poradny - že jsem si najednou dovolil říci, že s něčím nesouhlasím a v tom nastal problém. A nepřijde mi taky příliš korektní se ke mně takto chovat skoro rok.
Taky je divné, že spoustu věcí říká lidem kolem sebe - mámě, kamarádkám, ale se mnou o tom nemluví. Těžko pak můžu chápat vše na co myslí. Na nás chlapy se musí pěkně po lopatě.
Na začátku srpna pak došlo k tomu, že šla na poradu v práci, tam se zakecali poté na baru a bohužel mi nedala nic vědět, když jsem se bál, jestli se něco nestalo, tak jsem jí napsal v půl druhé ráno SMS, na tu mi ještě odpověděla, že jsou na baru. Ulítl jsem, a napsal jestli to nepřehání. Pak už nic. V půl čtvrté jsem už volal a opravdu jsem se bál, do toho vlítly emoce, když mi řekla, že je stále ještě na baru. Po návratu domů v 5.00 jsem nic neřešil, další dva dny byla tichá domácnost, pak jsem začal komunikovat. Čekal jsem takovou blbost, jako jemnou omluvu typu - promiň že jsem se zasekla, mohla jsem ti dát vědět. Místo toho jsem se ale dozvěděl, že ona prostě nic špatného neudělala a nemá se za co omlouvat. Když jsem tedy použil srovnání s mým chováním před lety, tak mi prostě řekla, že to je něco úplně jiného. Od té doby to pak udělala ještě asi 3x, že nepřišla v tolik, v kolik si ona sama řekla - já jí opravdu žádný časy návratu nestanovuji - a to opět bez sebemenší zprávy apod.
V této chvíli je bohužel vzájemná komunikace doma na bodu mrazu a pokud se o něčem začneme bavit, tak to nezřídka skončí hádkou a výčitkami. Pravděpodobně začínám já, protože některé odpovědi mně naprosto vyvádějí z rovnováhy. Samozřejmě s tímto vším přišlo i ochlazení vztahu z její strany. Přestaly intimnosti typu polibek na přivítanou či rozloučenou, přitulení, chycení za ruku a pod. Za tu dobu jsme se milovali asi 6x. Když se milujeme, tak je samozřejmě hezké, ale teď se dozvídám, že nemá potřebu. Chybějící sex dávám za vinu právě ochladnutí v ostatních intimnostech. Problém je, že mně chybí ty intimnosti a chybí mi sex se Zuzkou. Obávám se ale toho, až mi začne chybět sex jako takový. Omlouvám se teď za přímočarost, ale Zuzka má pocit že komunikuje normálně, ale mně např. odpověď na mou otázku, zda si zase zalaškujeme - den po milování - "To musíme šuk.. každý den?" přišla jako kdybych dostal facku. Jindy mi zase řekla "Tak já ti teda dám, ať je doma klid" nebo v afektu "Tak si zajdi do bordelu". Ve mně to vyvolalo pocity, že když chce ona, tak je to v pořádku, ale když chci já, tak si musím počkat - prostě takový obecní kozel. Poslední rok si připadám, že jsem dobrý na to, abych přinesl domů peníze a případně doma něco udělal či opravil. Prostě pocit, že rok nežiju S manželkou, ale VEDLE ní. Psychicky to již přestávám zvládat, v jednom tématu taky zaznělo - jet naplno alejí a napálit to do toho stromu. Nic takového samozřejmě udělat nechci, ale věřte mi, že už mě to taky napadlo - a nemíním to jako vydírání manželky. Je to prostě pocit beznaděje a bezvýchodnosti. Příští týden jdeme do poradny solo a týden na to společně. Pořád doufám, že náš stav má ještě řešení.