Re: Komunikace v manželské krizi

Zakladateli, možná už sem nenakoukneš, ale možná ano.
Bylo tu toho řečeno docela dost na to, aby ses měl nad čím zamyslet. Osobně mi ale pořád svítí v hlavě kontrolka, žes nám to naservíroval jen z jedné strany. Tak je to jistě logické, evidentně naprosto VŮBEC NETUŠÍŠ, CO SE HONÍ V HLAVĚ TVÉ ŽENĚ. Těžko Ti tu může někdo poradit, protože my to jaksi nevíme taky
Můžu ale říct svou zkušenost.
Naše manželství po cca 12 letech, předtím několikaletá známost. Pak přišla obrovská krize, trvala asi rok, teprve se to začíná lámat k lepšímu:
Můj manžel by asi napsal téměř totožný příběh, jen v něm nehrály roli bary a hospůdky. Jinak totéž, včetně posílání do bordelu. Tedy upřesním, posílala jsem do bordelu já jeho, protože už jsem byla zoufalá z jeho intimních pokusů, naprosto vůbec nechápal, že když máme krizi, prostě nejsem schopna s ním provozovat jakékoliv sexuální aktivity. Neznamenalo to vůbec žádnou urážku, prostě jsem chtěla mít klid a věděla jsem, že on prostě nutně potřebuje sex - byl by rázem míň protivnej, nebo jak to říct, zkrátka někteří jedinci, převážně tedy muži, nedokážou delší dobu bez sexu existovat ... Byl to začarovaný kruh. Čím víc jemu scházel sex, tím byl protivnější, i normálně během dne samozřejmě, neustálé hádky, tím míň já měla o sex zájem, logicky Prostě klasický střet - žena x muž.
Abych nevzbudila dojem, že vše vzniklo kvůli milování - naprosto ne. Delší dobu, dá se říct několik let, jsem měla vedle manžela pocit, že není tím, koho jsem si vzala. Jasně, asi jsem si do něj promítla nějaké své představy, no ale jak z toho ven?! Máme spolu několik dětí, to přece nemůžu jen tak zahodit. Strašně moc jsem chtěla ten vzath zachránit, ale manžel, i když se snažil, dělal všechno úplně opačně, než bych potřebovala! Bylo to místy až komické (teď s odstupem), jak jsem zcela zřetelně a jasně formulovala nějaký požadavek a on zareagoval zcela obráceně! Dostali jsme se do neskutečného víru nekomunikace, nedůvěry, předpojatostí ... Banální situace: jeden bez postranních úmyslů konstatoval, "venku zas leje" a druhý zcela automaticky očekával, že to bylo řečeno s cílem jej nějak zranit, četl mezi řádky nějakou nepochopitelně vydedukovanou krávovinu ve smyslu "za to můžeš ty, že tam prší, kvůli tobě nemůži jít s dětmi na výlet". V takovémhle neustálém obviňování jsme se zacyklili a nebylo cesty ven. Byly jen pocity totální beznaděje, deprese, s kým to žiju, co mi to dělá, jak je to možné, co dál ...

Proč to píšu. Protože bych ti zakladateli doporučila oprostit se od všech očekávání, od všech tvých dedukcí a rádoby pochopení situcí a pohnutek tvé ženy. Zkus za každým jejím slovem najít tu KLADNOU motivaci, proč to řekla, proč to udělala. Jistě zůstává dál tou úžasnou a skvělou ženou, kterou sis kdysi vybral, jen jí teď pod nánosem všech těch emocí NEROZUMÍŠ. A následně pak reaguješ totálně nevhod, nažež ona opět nějak reaguje ... Musíte vystoupit z toho kruhu. Jeden z vás MUSÍ udělat první krok. Znamená to ODPUSTIT a zkusit znovu, vytěsnit ty špatné vzpomínky a vzbudit v manželce to hezké. Zpočátku jí určitě nebudeš rozumět, nesnaž se o konfrontaci, zbytečně se pohádáte ... Zkus najít společnou řeč, společnou "vlnovou délku" - aneb NEKRM JI SUŠENKAMA, KDYŽ MÁ ŽÍZEŇ!

Bacha na tu poradnu. Je to moc fajn, že tam jdete, ale nečekej okamžité rozuzlení. A hlavně nečekej, že ti tam řeknou to, co my tady na rodině - jak jsi úžasnej a dokonalej, a ona že zlobí ... Bude nejspíš potřeba obrovská pokora, od vás obou.