Pocity nespokojenosti ze životního stereotypu

Dobrý večer, jsem maminkou čtyřletého syna a nevím, jestli to souvisí s tím, že jsem stala matkou nebo věkem, ale mívám často pocit, že můj život jsou už jen povinnosti. Asi to zná každá maminka malého dítěte. První tři roky mi přišlo, že nemám téměř vlastní život. Tím myslím čas pro sebe. A moc se to nelepší ani teď. Život mi přijde stereotypní a přitom by se dalo říct, že mi vlastně nic nechybí, ale asi chybí. Mám pocit, že ráno člověk odejde do práce, pokud nějakou má, aby se vrátil večer domů a tak pořád nějak dokola, a za rok jedna nebo dvě dovolené. Čas plyne a mně přijde, že mám málo zážitků. Samozřejmě, že se těším ze syna. Jen si někdy říkám, že čas tak nějak plyne a za chvíli mi bude čtyřicet a začínám se cítit i stará ve smyslu, že mě nic zajímavého asi nečeká. Nechci takhle uvažovat, není to správné. Ale mám pořád takové pocity, že život je stereotyp sestávající z péče o děti a domácnost. Čas na nějaké koníčky nebo přátelé, ten jako by s dítětem už skoro nebyl, a tím myslím i u ostatních známých. I kdyby člověk chtěl s někým někam jít, tak často není hlídání dětí nebo je člověk unavený apod. Je tohle normální? Máte to také tak? Po mateřské jsem jakoby bez energie místo abych se radovala.