Re: hele,

No, já se svými třemi dětmi roztahanými v nemožném věkovém odtupu nejsem pánm svého času už 14 let a ještě nejakou dobu nebudu.

Vím,že hodně záleží na tom, jak si člověk nastaví očekávání a že se prostě musí naučit NEmyslet na to, co NEmůže, a zaměřit se na ty drobnosti ,které může, a naučit se v tom nějak manévrovat. V praxi je dobré odvýznamnit velké věci, které nemůžu - cestovat, chodit pravidelně sportovat, apod. apúod., a naopak zaměřit se na tu hodinu mezi devátou, kdy děti usnou, a desátou, kdy odpadnu já, a učit se jazyk, jít se projít ven, cokoliv, je fakt, že jsem se jednu dobu stala přeborníkem v ponocování . Jinak když na mne jsou roupi, tak si řeknu tohle: Pokud mám žít krátce a umřít brzo, tak čas, co mi zbývá, chci co nejvíc věnovat dětem. Pokud bych to neudělala, hořce bych toho v okamžiku umírání litovala. Pokud je mi souzeno žít dlouho, tak budu mít ještě dost času se věnovat sobě a svým koníčkům, protože děti budou malé jen krátce, v podstě pár let.
Opravdu to tak vnímám, takže mi to pomáhá a zatím se to neochodilo