Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka?

Hrnečku, já Tvoje pocity naprosto chápu. Jasně, že TEORETICKY máš být silná a zralá osobnost, bez nízkých emocí vůči nové partnerce, ale chápu, že pocituješ vůči někomu, kdo ti převrátil život vzhůru nohama-a kterému máš posílat svoje děti-zášt. Není to asi ideální, ale srozumitelné. Já bych s tím taky měla dost problém, když si to tady zkouším představit.


Líza má asi pravdu v tom, že děti jsou hrozně malé, lehce manipulovatelné (uplatitelné blbým mobilem), tj třeba si uvědomit. Ty se o ně staráš, manžel slízne smetanu. Je to nevděčná role, ta tvoje, ale ty jsi opravdu jediná matka. Vsadím boty, že když jim bude špatně, budou mít horečku, budou vedle sebe chtít mít Tebe, ne novou slečnu. Zkus se nad to povznést, soustředfit se na svůj život: máš kvalitního partnera, tam ten byl evidentně blbec a nezasloužil si tě. Bohužel děti jsou společné. Myslím, že nyní to vnímáš intenzivněji-vzhledem ke stavu. Možná bych zkusila s manželem-bývalým pohovořit o tom, že to opravdu jeho dětem neprospívá, když vás proti sobě vzájemně štve....zkus pohovořit klidně, nevyčítat, fakt hledat konstrukrtivní řešení. Pokud tj idiot a dělá zle schválně, nic se nezmění, ale zkusila bych.