Re: Narušený vztah k vlastním dětem díky chování jejich tatínka?

"v duchu jí může nesnášet, ale před dětma to musí ustát"

Ani to si nemyslím.
Jednak "v duchu" se projeví chtě nechtě i navenek. A je možné a žádoucí otevřeně říci "Nesouhlasím s tím a mrzí mě, že tatínek od nás odešel za jinou paní/že ta paní o mně mluví v situaci X ošklivě a lživě, ale je to tatínkovo a její rozhodnutí, jejich život. My teď ve chvílích, kdy budeme spolu, budeme žít svůj vlastní život, ve kterém se budeme chovat tak, aby nám bylo dobře a veselo, ale abychom přitom nikoho neuráželi a netrápili. Teď je to všechno nové, ještě jsme si na to nikdo nezvykli, všichni se učíme spolu žít. Postupně určitě najdeme nějaký lepší způsob, jak spolu vycházet."
Tím se nelže, je to reálné a současně uklidňující