Re: Muj pribeh a co jsem si z toho odnesla

Rigmor-vím, co jste myslela tím "kam patří ony, kde mají svůj domov....". Pokud se ve svém postoji nedokážu "zlomit" k takové té hodné mámě, která nedá nic na řeči a kupování a podobné věci, která si neuvědomí, že jsou to opravdu jen malé holčičky, bezelstné a že mají od miminka dáno do vínku milovat každého kdo jim je nablízku, nepoberu to jako fakt a nesmířím se s tím (však dospělá jsem já jak tu někdo už párkrát psal), bojím se, že zůstanou "viset" mezi dvěma světy a budou mít pocit, že nikam nepatří :o(. Sama jsem k tomu došla v myšlenkách, že to se stát nesmí. Tím spíš, že jsem jejich máma a nemůžu jim to udělat. Opravdu se nad věci musím povznést a naučit se některé věci nevnímat. Být jen dobrou mámou s dobrou bábovkou a kakaem k snídani, mámou která pohladí, poradí a pochopí. Nic víc, nic míň. Třeba to někdy zvládnu. Včas.