Re: Muj pribeh a co jsem si z toho odnesla

Ahoj, děkuju za tyhle řádky. Skoro jsem brečela-vidím se v tom dost a určitě dokážu popsat žárlení na NI, možná závist, že to asi s nimi umí lépe než já, jejich vlastní máma... Ale je to jen můj dojem, jedním slovem-cítím se dost ohrožená JÍ. Jsem jak školačka v tomhle, myslím si, že si má udělat svoje děti na to, aby jim mluvila do života a dokázala, jak dobrou mámou tedy umí být.. Moje děti už mámu mají a od NÍ cítím, že se snaží do té role vžít a sebrat mi je. Bezelstnými věcmi a situacemi. Mám pocit, že nutně na ně nemám tolik času co dřív-rok jsem s nimi žila sama a to bylo jen z šichty k dětem, honem co k jídlu, honem učení a kolem sedmé večer jsem usínala já-ne ony. Nezbýval čas na hraní a legraci. Teď je to zase o něco lepší, co mám nový vztah, ale také to není snadné, jsem stále unavená z těhu, mám spoustu povinností a snažím se je vtahávat do děje. Někdy se daří, jindy ne. Na procházky chodíme, povídáme si, vaříme spolu, hrajeme hry, ale nemívám energii na "blbnutí"-lehtání, schovky, honění se atd atd. Cítím, že jim to hodně chybí, ale nedokážu se do toho donutit. Ta NOVÁ mladší bezstarostná asi jo... Navíc chybí penízky, abysme je vzali jen do blbýho kina aspoň jednou za čas nebo na výlet. Co si ode mě jendou odnesou? Vzpomínky jak doma všechno musely a u táty si užívaly a bylo to vlastně prima :o(.

Váš příběh ve mě ale něco zanechal, děkuji.
M