Re: Pletení v 6 třídě

Eeko mám práci, nakukuju průběžně a tenhle elaborát mě hodně zdrží. Ale pro tvůj klid to tedy shrnu a jen doufám, že to opravdu bude naposled.

"Jiz v prvnim pises, ze jste na to zapomeli. Pote, ze kdyz syn pro jehlice sel, tak uz zadne nebyly. Tudiz v urcitou dobu by byly."

Píšu, že jsem to vypustila z hlavy. nebylo to pro mě v tu chvíli prioritou, i já totiž mám starosti a musím je splnit. tedy syn odcházel do školy s tím, že chci, aby učitelce řekl, že jehlice doma nemáme a ihned pro ně nepojedeme, ale že je koupíme při cestě do města. Doufala jsem v tu chvíli, že učitelka je také člověk a porozumí našim podmínkám, když už sem dojíždí za prací a těch dětí ze samot je tu víc. Jehlice mají děti ve školním klubu, kam chodí po vyučování. Mezitím ale jdou na oběd. Ten není v místě, musí přecházet jinam. Je přirozené, že některé děti z oběda přijdou do klubu dřív a některé později. Náš syn je holt pomalejší, nespěchá ani ve frontě na oběd, nikoho nepošťuchuje, klidně si počká. No mohlo mu snad dojít, že jehlice nejsou pro všechny, aby si třeba nedal polévku a spěchal si je zajistit? Normálně se najedl a když se v klubu přihlásil, vychovatelka mu sdělila, že další jehlice už nemá.


"Nekolikrat zminujes synovu plachost a neprubojnost. Dokonce tak, ze ve skupince na vareni mu spoluzaci deleguji veskerou praci a povinnosti. A on mlci."

Ale tohle není moje verze. Spolužáci vědí, že pracuju kolem plotny, do práce nedojíždím, jako jejich matky, denně doma musím vařit a navíc občes i něco upeču právě do školy. Proto se ani nedivím, že se na syna jeho dva kamarádi obracejí v tomhle směru. Ty když budeš chtít něco z oboru svých známých, taky se na ně obrátíš a nebudeš se ptát manžela, který v tomhle oboru nepracuje.



"Pises, ze se nedokaze ohradit ani proti ucitelce. Tam bych byla schopna to pochopit. Autorita. Strach pripadne. Proc se vsak neohradi proti spoluzakum nechapu. Takzet nechapu proc mu ty, misto toho, abys ho podporila, vyhledavas recepty."

Odpověď výše. Chápat nemusíš, nejsem za tvé chápání nijak zodpovědná. Mě to přijde logické.



"Dale pises, ze ucitelka mohla jehlice koupit. Zeptal se ji syn (nebo ty) zda by bylo mozno jehlice hromadne zakoupit pro zaky, na ktere se nedostalo? Jaka byla jeji reakce?"

Chtěla jsem se jí zeptat v telefonu, nedala mi prostor. Stačila jsem říct jednu začáteční větu a zbytek si dohovořila ona sama se sebou. Jestli tímto způsobem jedná se žáky, je mi jasné, proč se jí nikdo na nic raději nezeptá.


"Nekolikrat zminujes starsi deti. Ani starsi dite nedojede samo do mesta, pripadne nemohlo doprovodit syna? Myslim, ze jsi zminovala i dite na intru. To na vikend domu nedojelo, ze by jehlice privezlo z mesta?"

Starší děti navštěvují stejnou školu, jezdí domů stejným autobusem, tedy nemají možnost zajet do města v době, kdy jsou ještě otevřené obchody. Nebo je mám omluvit z vyučování, že potřebují dojet koupit jehlice pro mladšího sourozence? nejstarší před čtyřmi lety odmaturoval a v krajském městě bydlí a pracuje- Domů jezdí cca 1x do mesíce nebo dvou.


"Ja jsem schopna pochopit, ze kdyz to nejde, tak to nejde. Nekdy ani veskera snaha nema pozadovany vysledek. Z tveho psani vsak vyzniva (mozna mylne), ze snaha nebyla vesmes zadna, na posledni chvili jsi pak kontaktovala ucitelku a nasledne jeste zkritizovala jeji nedostatek nadseni."

Úsudek těch, kdo všechno vědí lépe. bez komentáře. nebylo to ani záměrem diskuze.



To opravdu nemas na nikoho cislo? Syn nemiva u vas kamarady ci je nenavstevuje? Nikdy nenastala potreba se spojit s rodici jeho kamaradu/spoluzaku? Byt jen oficialne? Ukoly, nemoc? Nikdy nic?

Ne. Měla bych snad? Na mě také nemá nikdo číslo. Nikdo ho nikdy nepožadoval. Potřeba nikdy nenastala. Nemoci vyřizuji s učitelkou, úkoly nosí sourozenci. kamarádi k nám jezdí, ale jsou to chalupáři, bývají tu o víkendech a bydlí jinde, tudíž chodí do jiné školy.


"Vnimas pozadani o pomoc jako neco neakceptovatelneho? Vyse jsi take psala, ze by ses divne tvarila, kdyby te o neco podobneho pozadal rodic synova spoluzaka. Proc? Co je na tom spatneho?"

Napsala jsem, že si to neumím představit, ne že bych se tvářila divně. Nikdy se na mě nikdo v takové věci neobrátil.


Ať žijí konstrukce.