Re: Vaření, pečení a návštěvy

Uznání tedy čekám pouze v té formě, že to všichni snědí - což také není samozřejmost. Cokoli navíc potěší, ale nepředpokládám to.

Děti-ničitelé by mě tedy štvali. V tom popisu vánoční návštěvy, kdy z chlebíčků sundali, co nemají rádi, a vybrali si naopak cukroví, které rádi mají, jsem to tedy neviděla, ale tvůj popis fiktivní situace s dortem by pro mě jako situace byl naprosto neakceptovatelný. Nikdo z našich přátel by tohle tedy s klidem dětem nedovolil a ani já bych nemlčela. Na tohle mám asi zrovna kliku - a tím nemyslím, že by všichni kamarádi měli tichoučké nehybné děti.

Já ale musím říct, že tyhle věci náročné na provedení kolikrát dělám víc kvůli sobě než kvůli ostatním. V běžném týdnu si je nemohu dovolit dělat nebo, v případě moučníků, nás prostě není dost na to, abychom to snědli, aniž by se z nás staly tukové koule. Takže příbuzenstvo s nadšením kvituje, že na narozeninové oslavy nosím jako dary dorty, rolády a koláče (předem dohodnuto s hostitelkou, aby si tuhle část práce mohla odpustit a aby souhlasila) a rodiče a kamarády zvu na obědy a večeře právě na věci, které jsou podezřelé z toho, že moje děti se v tom budou rýpat a říkat "co to je"... Přesto se, pravda, té pochvaly docela často dočkám. Dneska třeba mají přijít kluci, se kterými jsem leta dělala - chodí tak jednou za půl roku. Při první návštěvě, kdy jsem se jim rozhodla kdysi něco upéct, ač chodili hlavně na pokec a vínko, jsem měla blbé droždí, pekla jsem na poslední chvíli a nevykynulo mi těsto na buchty. Pod heslem "přeci nade mnou nezvítězí blbá hmota bez ducha" jsem z něho ty buchty upekla i tak a předložila jim je s patřičným komentářem, že ochutnávání na vlastní nebezpečí. Buchty byly placaté, ale dobré. SEŽRALI JE! Pro tuhle partu tedy peču s nadšením i velmi pracné věci.