Re: Jaký pozitivní přínos pro naši společnost očekáváte od prezidenta Zemana?

Navíc autor píše, že pokud se chovají slušně, pár drobných (5 korun) jim dá, jde mu o sprosté chování a agresi.

To chápu, že si pak připadá, že snad on je vinen a proč na něj má být sprostě pokřikováno, když se ničím neprovinil.

Mně osobně vždy vadilo (vadí), pokud chlap v jakémkoli věku (bývají to i mladí) "somrují" o peníze u žen s dětmi.
Jak mohou vědět, že žena není samoživitelka, která má sama finanční problémy, proč jí říká o peníze muž v nejlepších letech, nemělo by to být naopak?
A na nadávky pochopitelně taky nikdo není zvědavej.

Tu gradaci on popisuje v tomto odstavci -


Ve Stodůlkách je nepotkávám. Moje trasa od metra domů vede tak, že se seřadištím, takzvaným vágusplacům, vyhýbá. To člověk odvyká snadno. Bohužel, po cestě do práce jsou dvě kritická místa: Náměstí Republiky a úsek mezi letenskou Billou a hospodou Na prašivce. Ti z Republiky jsou podstatně víc vykomatění a když tamtudy procházím, tak se omezují na posedávání a mumlání. Tomu se čelí poměrně snadno.

Na Letné jsou mobilnější, akčnější, a tedy otravnější.

Nejprve se objevují, tak kolem oběda, profesionální somráci, tedy individua zjevu téměř slušného, kteří vyhledají oční kontakt a spustí: „Dobrý den, pane, můžu vás slušně poprosit o cigaretu / pár drobných?“ V podstatě vysoký nadstandard, když mám extrémně dobrou náladu, ocením do výše pětikoruny. Tedy tak tou jednou cigaretou.

Později se začnou objevovat somráci zoufalejší, oční kontakt nevyhledají, jen tak něco huhlají a natahují ruku. Nic, nezájem.

Večer při cestě z práce vylejzají další typy – sanktusáci a umolousanci sóloví a skupinoví. Sólo sanktusák stojí uprostřed chodníku a oslovuje kolemjdoucí. Samosebou že všem tyká. Mám nacvičený dutý pohled skrz ně a pokračuju v chůzi. Situace se tak vyvine v šťavnatý monolog: „Hej, hele… kámo… hele, ty… slyšíš mě! Kurva ty! Slyšíš mě! Kurva, svině, nedělej že mě neslyšíš, hajzle! Jasně! Táhni, svině!“

Všimněte si, jak se jeho verbální agresivita stupňuje. Logicky – vyžaduje pozornost a je dostatečně outsider na to, aby mu bylo jedno, jakým způsobem si ji vyžádá. Běžnému občanovi doporučuju dělat to, co dělám já, tj. vyhnout se očnímu kontaktu, když náhodou, tak hledět skrz něj, pokračovat v chůzi, případně se bavit s někým, kdo jde s vámi. Jako by nikdo nemluvil, jako by vedle vás nikdo nestál. Pokud možno nedat na sobě nic znát. Oni jsou zvyklí, že je lidé ignorují. Jasně, že je to vytáčí, to je jako s dítětem, když se mu nedostane pozornosti a zuří víc a víc.