Agnesss, kdybys k tomu použila kritéria obvyklá ve vyspělejších zemích, zjistíš, že téměř všichni jsme buď chudí, nebo přímo žebráci.

To se totiž odvozuje od průměrných příjmů, např. ve Francii bys byla chudá se zdejší průměrnou mzdou, kterou dokonce ani dvě třetiny obyvatel nemá. Ty statistiky si tottiž musíš taky umět vyložit v odpovídajícím stavu ekonomiky. Jo - náklady jsou takřka srovnatelné, předveším ty na bydlení, včetně energií.
Já s tebou můžu souhlasit v tom, že se dá žít skromně, ba i chudě a šťastně a že spoustu věcí človk ani nepotřebuje. O tom to není, je to o tom, že některé věci, které skutečně potřebuješ, jsou v ohrožení.
Já naprosto chápu, že se necítíš ohrožená, pokud se můžeěš opřít o širší rodinu, která tě případně podrží a ty jsi připravená udělat totéž, ale to vyžaduje jisté ekonomické zázemí celé té rodiny, jinak stačí jeden průšvihář a celá rodina je v háji.
Potíž je, že vzhledem k nákladům se tu dá žít chudě jen velmi omezeně, jsou položky, na kterých se dá ušetřit minimálně - když ušetříš na energiích, příští rok ti je pro jistotu zdraží

, nájmy, které neodpovídají většinovým příjmům, náklady na dopravu - málokdo přeběhne do práce v pantoflích atd.
Z toho plyne, že být chudý a skromný se musí umět a to nikdo nikoho neučil. Celá jedna generace se to učí "za pochodu" a metodou chyb a poučení, ale v mnoha případech je ti to poučení k ničemu, protože žádné příště už nebude a žádná další šance nebude.
Jinak bych to klidně akceptovala, natluč si čumák, příště si dáš pozor a pokud ne, tak ano, platí, komu není rady, tomu není pomoci.