Re: školní tresty

Myslím si, že základem je opravdu jen základní gramotnost - naučit se číst, psát a počítat. Všechno ostatní, co se učí na druhém stupni už není tak podstatné a do některých dětí to nenahustíš, i kdyby ses rozkrájela, když nemají zájem nebo schopnosti. On ten zájem je ale taky potřeba vhodně podpořit, což je ve třídě 30ti dětí nad učebnicema s povinnejma osnovama dost těžký.

A pokud se děti nechtějí učit, nemají k tomu dispozice, tak ať něco dělají rukama, tvoří, ať se učí něčemu praktickému - šít, vařit, práci se dřevem atd. A klidně už dřív než v patnácti. Proč by měly všechny děti po ukončení základní docházky umět stejné věci? Vždyť každý jsme jiný, máme jiné předpoklady, jiné schopnosti.

Za důležitější než vyjmenování řek v Asii pokládám seznámení se se základy finanční gramotnosti, poznání sebe sama, vlastní psychiky, vlastních schopností, učení se toleranci k druhým, přehled o řemeslech, životním prostředí, životem ve svém okolí, zamýšlení se, co by se dalo změnit a jak, seznámení se s prací rodičů i ostatních lidí, ale ne jen teoreticky, ale na vlastní oči, prožitkem. Spousta dětí netuší, co to znamená "chodit do práce", je to pro ně něco fiktivního. Spousta dětí nikdy nebyla v zaměstnání svých rodičů, v patnácti a kolikrát ani v osmnácti nemají tušení, co by je bavilo dělat a na co mají schopnosti, protože si to neměla kde vyzkoušet.
Vyjdou ze střední školy nebo z VŠ a nevědí, kde by se uplatnily. Kolik lidí zůstává pracovat v oborech, které vystudovali? Čím dál míň. Poté, co strávili 13 až 18 let ve škole.