Re: školní tresty

Tak já pochopitelně neopravím to chybné y-i, já řeknu - aha, takže zase musíme cvičit gramatiku a chybu si musí najít sám a já následně zjišťuji na dalším cvičení, zda to byla nepozornost a nebo neznalost. Pokud chybu nemůže sám najít, procházíme celé cvičení, kde mi pravopis zdůvodňuje, abych viděla, kde dělá chybu a proč. Pokud je to tečka, čárka apod., tak mu úkol vrátím s tím, že je chyba v interpunkci a ať si to řádně přečte. Tudíž nemá naprosto žádnou výhodu a tu jedničku, kterou chce získat, si musí skutečně zasloužit.
Jinak vím, že učitelka má systém her, u kterých hned odhalí případné nedostatky a cvičení, kde děti hodně chybují, probírá znovu vč. procvičení.
Ale není možný znovu vysvětlovat vyjm. slova, která děti už měly ve třetí a zapomněly, shodu podmětu s přísudkem, vzory vyjm. slov, písemné dělení jednocif. číslem apod. - to by se na novou látku už nikdy nedostali. Takže dostanou úkol a já hned při úkolu vidím, že zapomněl to či ono, tak to s ním znovu proberu a může jít ve škole dál a ne že se bude probírat dělení dvojcif. číslem, on tam bude sedět a zírat jako puk a bude trvat měsíc, než se zjistí, že nechápe dělení dvojcif. číslem proto, že zapomněl, jak se dělí jednocif. číslem a že já jako rodič jsem se prostě vykvajzla na základní věc - dohled a pomoc dítěti. Já školu nevnímám jako ústav, kam odejdou moje děti, zas se vrátí domů a víc mě nezajímá. Beru to tak, že je nutné spolupracovat se školou a jako chci, aby mé děti něco naučili a respektovali ho, tak zase já na oplátku budu dítěti pomáhat a dohlédnu na to, aby dítě na školu nekašlalo, protože učitel není všemocný, to by moje dítě mohl mít doma 24 hodin denně. Já za dítě zodpovídám, a to platí i o tom, co se naučí a co ne, protože ne každé dítě ví všechno hned z jedné školní hodiny.