Re: školní tresty

Eecto, přidávám se do řady těch zdejších matek, které nechávají školu především na dětech, a to od 1. třídy. Sice jsem měla přehled o rozvrhu, ale jednak kvůli logistice, druhak jsem prostě zvědavá - že bych se ptala, zda na zítřejší počty mají v baťohu sešit a co úkoly, to ne-e. Ve druhé (nebo třetí?) třídě jsem se učitelky zcela vážně ptala, zda není problém, že syn nedokáže napsat ani jednoduchou větu psacím písmem a bez chyby. Ne proto, zda to máme doma cvičit, ale jestli to není již divné a zda s tím jako pedagožka hodlá něco dělat (nehodlala, ale to je zas jiný příběh). Výsledkem bylo, že děti i v dospívání brali školu jako svoji odpovědnost - žádné honění do učení a hlídání známek z mé strany. Jistě, kladu občas dotazy, jak je to s tím či s tím, ale to je normální zájem o druhého, případně (u poněkud roztěkaného syna) snaha připomenout, co by mohlo zapadnout ve víru jiných událostí..., ne dozor natož přebírání odpovědnosti. (Výpomoc se školou poskytujeme jako rodiče na požádání, naštěstí ne časté.)