Má cenu zachraňovat vztah?

Ahoj všem,

nedávno jsem tu měla pár témat, situace se trochu vyvinula.
Mám přítele 3 roky, spolu 2letou dceru.
Přítel neví, zda se se mnou rozejít. Já ale chci udělat pro záchranu vztahu všechno, abych si později nevyčítala, že jsem neudělala vše co bylo v mých silách.
Dle jeho názoru jsme jako dva ohně, které se vedle sebe nesnesou. To se týká jen našeho vztahu. Provozní věci domácnosti fungují. Umíme se k sobě chovat mile a slušně, ale chybí jakoby intimita, cit. Prý to není tím, že by mě neměl rád, ale nezkousne mé chování. (já ale jeho taky obtížně zkousávám). Poradnu odmítá, jdu tam sama, už jsem objednaná.
Partner říká, že náš vztah je pro něj do budoucna neudržitelný, že mu rozchod přijde nevyhnutelný, protože se prý nezměním, že se vždy chvíli přetvařuju, že jsem hodná a pak ze mě vyjede ta nepříjemná. Už jsem se i smířila s tím, že tedy spolu nebudem, řekla mu, že pro mě jsou dvě varianty, buď začnu budovat svůj život sama s dcerou, anebo se oba intenzivně budeme snažit o náš vztah (ne abych se snažila pořád jen já). že takhle je pro mě soužití velice náročné, když nevím, kdy si sbalí tašky a kdy nás opustí... slíbil, že se brzy rozhodne co dál, ale stále nic... když se ho zeptám, jak to tedy vidí, tak řekne, že neví, pořád prodlužuje rozhodnutí. Jinak s jeho rodinou mám dobré vztahy, i s jeho kamarády.
Nevím, co se pořád rozhoduje, nevím zda mu prostě vadí, že by si musel shánět nové bydlení. Nevím, zda je se mnou jen kvůli malé, či zda ještě doufá. Hloupé je, že pro záchranu vztahu kromě toho, že se snaží být milý nic nedělá.
Také říkal, že mezi námi nefunguje přirozená komunikace, pořád to někde vázne... ano, já také mám pocit, že nejsme jedno tělo jedna duše, že jsme každý jiný, ale já mám spoustu kamarádů a nějaký pocit nesplývání v různých oblastech si umím nahradit jinde. vždyť máme spolu dítě! myslím si, že on má představu, že pro něj je někde ta pravá krásná mladá blondýnka, co mu bude vařit, starat se o jeho dušičku a přirozeně s ním komunikovat... a že on pro to nebude muset hnout prstem. Chce vztah bez práce... myslíte, že má cenu se dál jednostranně snažit? v tuto chvíli jsem milá, ale uzavřená, spím ve vedlejší místnosti... řekla jsem si, že to dám do konce října, pak ale už to dál neudržím. Co byste dělaly vy? třešničku na dortu tomu dodá prohlášením, že je možné, že se rozstěhujeme, a zjistíme že bez sebe nechceme být a vrátíme se k sobě. což mi přijde, že mi dává naději, ale je to dětinské, jakoby chtěl znovu nabýt svobodu a zjistit si, zda chce zpět nebo ne... ale my nejsme holubník.