Re: Má cenu zachraňovat vztah?

Maargit,
je pravda, že ten můj je citový vyděrač, už se to mnohokrát stalo. Ale vždy to bylo něco co ještě dokážu unést pro malou.
Jinak se mě ovládat nesnaží, vůbec mu nevadí kdy chodím spát, že není uvařeno apod. V pasti se necítím, nejsme svoji, vím, že můžu kdykoli odejít. Zůstávám kvůli tomu, že z mé strany city ještě nevyhasly a kvůli malé. Nechci zatím "zdrhat", chci vědět, že jsem udělala všechno, abych se jednou mohla malé s klidným svědomím podívat do očí. Jde o tom, že mám také máslo na hlavě, dříve jsem ho také párkrát v afektu vyhodila z bytu, řekla mu že s ním nejsem šťastná a že se chci rozejít. Nemyslím, že to tenkrát u mě bylo citové vydírání, spíše projev zoufalství, že v období těhotenství a po porodu se nechová tak, jak bych si představovala. Ale je pravda, že jsem byla náročná idealistka. Teď to vidím jinak. Dřív jsem brala jako hrozný podraz to, že se mu nechtělo na předporodní kurz, teď bych to neřešila.