Re: Má cenu zachraňovat vztah?

upřímně si myslím, že bohužel náš vztah cenu opravdu nemá. když už teď, stále mladá a atraktivní musím bojovat o zájem svého partnera, ještě když mám dvouleté dítě, to je opravdu smutné.

hledám směr. je těžké se rozhodnout, zda se začít smiřovat s koncem (a jak ho odejít z bytu, aby to pak nebylo, že jsem ho opustila já?), a budovat život sama s malou... nebo ještě zabojovat. ale dochází mi arzenál. Co dělat když on vůbec nechce... a stále se rozhoduje, udržuje rodinu při životě tím že poklidí, nakoupí, dá peníze apod.? je tu kvůli malé... OK... mám si tedy říct, že si budou ještě chvíli budovat vztah pod jednou střechou, upozadit se, nahradit si chybějící blízkost kamarády?
Třeba když spolu budou déle žít tak se upevní jejich pouto... třeba když by se už teď na můj popud odstěhoval, tak na malou za chvíli zapomene a bude to tatínek co tráví s dcerkou čas jednou za měsíc či půl roku?
všechno tohle zvažuju. teoreticky bych si mohla i tajně randit a najít náhražku. nemám na to sice chuť, ale žít v dlouhodobém citovém strádání je neúnosné. Přítel by si toho ani nevšiml, je tak často mimo domov, že bych klidně mohla mít známost a vídat se 2 nebo 3 krát týdně. Nechci to, ale nedokážu říct, co by bylo kdyby někdo sympatický o mně projevil zájem... ono totiž žít bez pusy, bez objetí, bez úsměvu... to jde dost těžko. ještě že mám velký příliv lásky od malé.
šanci na záchranu vztahu vidím tak 15%...